PUBERŤAČKA

 Největší problém mezi mužem a ženou je porozumění. 
Každý den se modlím za to, aby mi ostatní rozuměli. Ženy mi rozumí beze slov.
S muži je to ale horší.

Především můj nynější přítel. Trápí mě, že některé věci, které říkám pochopí jinak než mám na mysli a přijde mi, že bud' nechce přijmout můj výklad toho jak jsem to myslela, nebo opravdu nerozumí. Kéž by měl nějakého kamaráda gaye, který by mu všechno vysvětlil.

Náš vztah plyne každým dnem dál a dál, a přesto se zastavuje a vrací ke kamínku, kterou se nám jednou při naší cestě připletl do cesty. Udělal z něj balvan, ne-li skálu a nenechá si to vysvětlit. Lépe řečeno už jsem se mu to snažila vysvětlit 20x, pokaždé to samé, ale jinými slovy a říkala jsem si: "Jo tentokrát to už pochopí když použiju synonyma lehčího znění." 
Ale ne, bohužel. Ještě k tomu mě obviní z toho, že pokaždé říkám něco jiného. Ach jo. :D

S těma chlapama je to tak strašně těžké. Zvlášt' když si ještě nechá výklad přetlumočit od dalšího chlapa, nejlépe ještě nejlepšího kamaráda, který je něco jako jeho druhé JÁ. Tomu říkám goool :D

Psycholožka na onadnes.cz by mi ted' poradila posadit si ho a vše mu řádně vysvětlit. Ale to je těžké když se mi snaží spíš nerozumět. 

Už nevím co si počít. Někdy se mi chce řvát. Někdy, když už po stopadesáté opakuji to samé dokonce i za použití synonymů jsem tak zoufalá, že už nevím jakými slovy to ještě jednou říct, že nevím jestli brečet nebo se smát. Takže 5 minut přemýšlím nad tím jestli se smát nebo brečet a když s konečně rozhodnu, že se teda budu smát, tak on mi řekne něco typu:"Aha, takže to je přesně ta nejhorší verze co jsem měl na mysli."  Jakože WTF? A to už vyloženě brečím.

Prostě mi nenaslouchá a nenaslouchá!! A pak se diví, že mu vyčítám, že mě neposlouchal.
Kdyby mě přeci poslouchal, tak sakra ví, že mu říkám pořád to samé a vím na sto tisíc procent, že říkám to samé, když přemýšlím nad každým svým slovem. 

Dneska se mě zeptal, jestli si myslím, že má nějakou špatnou vlastnost. 
Odpovím:"Zlato, podle mě seš dokonalý." a on "Ty jsi mi neodpověděla!!"
Já: "Miláčku, podle mě žádnou chybu nemáš." 
On:" Proč mi nemůžeš odpovědět?"
Já: "Miláčku, vždyt' ti říkám, že si myslím, že seš bez chybičky."
On:"Nejseš mi schopná 20min odpovědět na otázku na kterou se ptám?"
Natož už jsem zticha a začínám si říkat - neee, ještě nebudu brečet.
On: "Takže si to myslíš, dobrou noc." v překladu: Čau, nazdar, ted' tě budu ignorovat.

Ted' mě chytnul hysterický pláč. 
Dneska jsem si plně uvědomila, že to hormonálníma práškama nebude.